Historie

Areál vznikal od konce 18. století jako přirozeně rostlý konglomerát, který se rozšiřoval v návaznosti na konkrétní potřeby (nejen) industriálního využití. Jeho nejstarší objekty představuje pětice domů v ulici 8. března, a to pozdně barokní, klasicistní a novoklasicistní čísla popisná 13, 14, 15, 16 a 17. Reprezentativností exteriéru i interiéru, řešeného téměř v zámeckém duchu, vyniká tzv. Bergerův dům čp. 15, který v roce 1791 postavil Johann Josef Kunze pro zakladatele a průkopníka textilní tovární výroby Georga Bergera.

V zadním traktu domu pak od roku 1798 fungovala první liberecká textilní manufaktura, jejíž původní půdorysné, hmotové a prostorové řešení je dodnes zachováno in situ, včetně schodiště a rozsáhlých částí s křížovými a plackovými klenbami klenutými do pasů. V daném rozsahu se jedná o ojedinělou ukázku pozdně barokní architektury na území Liberce. Roku 1866 koupili objekt bratři Stiepelové (Heinrich Tugenhold a Julius Robert, kteří předtím vlastnili tiskárnu v Rumburku) a ve zmíněné zadní části, půdorysně řešené jako tři křídla ve tvaru písmene U, zřídili tiskárnu.

Postupným nákupem okolních pozemků a domů vznikal uzavřený areál tak, jak ho známe ve stávajícím půdorysu. Během poslední třetiny 19. století skoupili Stiepelové téměř celý blok a nic nebránilo dalšímu vývoji, spojeném posléze především s Wilhelmem Friedrichem Johannem Stiepelem, pokračovatelem bratří zakladatelů – Wilhelmova otce a strýce.

V tiskárně vybavené nejmodernější technikou se tiskl například význačný deník Reichenberger Zeitung, jehož vydávání podporoval Johann Liebieg. S rostoucím významem a vlivem tiskárny se zaplňoval také areál podniku. Během 19. století vznikaly výrobní prostory s konstrukcemi typickými pro průmyslové objekty tohoto období. V areálu najdeme segmentové klenby do traverz, trámové stropy s průvlaky vynášenými litinovými sloupy a pozdější železobetonové stropní konstrukce (dnešní čp. 52 a část čp. 64). Dochována je také část původního komínu z režných cihel do výšky přibližně 15 metrů, z jehož podstavce na čtvercovém půdorysu vystupuje oktogonální dřík. V přilehlé kotelně byl situován monumentální kotel systému Cornwall z 80. let 19. století.

V přilehlé kotelně byl situován monumentální kotel systému Cornwall z 80. let 19. století. Raketový vzestup podniku přinesla 20. léta 20. století. Z let 1925 až 1928 pochází dvě nárožní budovy ve stylu art-déco navržené firmou E. A. Stoner a realizované stavební společností Eisbetonbaugeselschaft für Hoch-und Tiefbauten (nároží ul. Oblačné a U Tiskárny a nároží ul. Boženy Němcové a U Tiskárny). Jejich železobetonové skelety s cihlovými výplněmi a elegantním, geometrizujícím dekorem fasád představují výrazné dominanty areálu a dokládají dobový význam největšího německého tiskařského závodu v Čechách v období mezi světovými válkami. Estetika těchto rozlehlých, jasně a logicky členěných industriálních prostorů zalitých dostatkem přirozeného světla je dodnes velmi působivá.

Ke konci 19. století se firma specializovala na kamenotisk, reliéfní tisk, písmolijectví, výrobu barevného papíru a tzv. papíru glacé, předchůdce pozdějšího papíru křídového, který Stiepelové exportovali také mimo Evropu. S meziválečným rozvojem se v podniku začal uplatňovat tisk litografický či ofsetový. Tiskárna produkovala atlasy, lexika, učebnice, adresáře, umělecké tisky nebo třeba formuláře řidičských průkazů či mustry účetních knih. S nástupem fašismu došlo k zabrání areálu vládnoucí garniturou, stejně jako po znárodnění, kdy v tiskárně vznikl národní podnik Severografia.

Během druhé poloviny 20. století docházelo k dalším, často dílčím utilitárním stavebním úpravám a od 90. let 20. století stojí areál bez využití. Dlouhodobá neúdržba se podepsala na jednotlivých objektech, které jsou narušeny především vzlínající vlhkostí a zatékáním. Jedná se ovšem většinou o skeletové konstrukce se značnou životností, jejichž rehabilitace je při zvolení vhodných prostředků a postupů možná.

Areál tiskáren se do současnosti dochoval v celistvé podobě, v níž jsou čitelné jednotlivé historické etapy jeho stavebních proměn. Ve smyslu stylovém a materiálovém se zde setkáváme s rozpětím od zděných, klenutých konstrukcí a zdobných plastických ornamentů pozdního baroka až po železobetonové sloupy a překlady art-décových staveb s jejich decentním, elegantním dekorem. Technologická rozmanitost je pak patrná například v řešení nosných konstrukcí průmyslových budov v různých obdobích.

Ojedinělost industriálního areálu spočívá také v jeho přímé vazbě na počátky manufakturní výroby textilu u nás, stejně jako na produkci tiskařského podniku dvou generací rodiny Stiepelů, která byla mimo jiné prezentována v samostatném pavilonu „Reichenberger Zeitung“ na slavné výstavě českých Němců u harcovské přehrady v roce 1906.

Architektonické pojetí objektů tiskárny z různých časových etap je navíc dílem řady znělých jmen libereckého stavitelství, mezi něž patří Johann Josef Kunze, Gustav Sachers, Adolf Bürger, Gustav Miksch či Ferdinand Scholze. Problematika uchování a ochrany nevyužitých a často chátrajících industriálních areálů představuje Achillovou patu současného vývoje městských aglomerací.

NEJISTÁ BUDOUCNOST LIBERECKÉ TISKÁRNY DOKLÁDÁ NESCHOPNOST OTEVŘENÉ DISKUZE A FATÁLNÍ ABSENCI SNAHY O HLEDÁNÍ MOŽNÝCH ALTERNATIV, KTERÉ JSOU STÁLE V ZOUFALÉM ZÁVĚSU ZA NEVRATNOU DESTRUKCÍ NAŠÍ MINULOSTI, NAŠÍ IDENTITY, NAŠEHO PŘIROZENÉHO PROSTŘEDÍ. JE PARADOXEM, ŽE V KRAJI, KTERÝ SE VE SVÉ DOBĚ PROSLAVIL PRÁVĚ DÍKY MASIVNÍMU ROZVOJI PRŮMYSLOVÉHO PODNIKÁNÍ, ZŮSTÁVÁ INDUSTRIÁLNÍ ARCHITEKTURA NADÁLE NECHTĚNÝM DÍTĚTEM.

Raketový vzestup podniku přinesla 20. léta 20. století. Z let 1925 až 1928 pochází dvě nárožní budovy ve stylu art-déco navržené firmou E. A. Stoner a realizované stavební společností Eisbetonbaugeselschaft für Hoch-und Tiefbauten (nároží ul. Oblačné a U Tiskárny a nároží ul. Boženy Němcové a U Tiskárny). Jejich železobetonové skelety s cihlovými výplněmi a elegantním, geometrizujícím dekorem fasád představují výrazné dominanty areálu a dokládají dobový význam největšího německého tiskařského závodu v Čechách v období mezi světovými válkami. Estetika těchto rozlehlých, jasně a logicky členěných industriálních prostorů zalitých dostatkem přirozeného světla je dodnes velmi působivá.

V tiskárně vybavené nejmodernější technikou se tiskl například význačný deník Reichenberger Zeitung, jehož vydávání podporoval Johann Liebieg. S rostoucím významem a vlivem tiskárny se zaplňoval také areál podniku. Během 19. století vznikaly výrobní prostory s konstrukcemi typickými pro průmyslové ojekty tohoto období. V areálu najdeme segmentové klenby do traverz, trámové stropy s průvlaky vynášenými litinovými sloupy a pozdější železobetonové stropní konstrukce (dnešní čp. 52 a část čp. 64). Dochována je také část původního komínu z režných cihel do výšky přibližně 15 metrů, z jehož podstavce na čtvercovém půdorysu vystupuje oktogonální dřík.